Březnové zastupitelstvo mělo na programu jediný bod, řešení budoucnosti areálu Blanice. To, co se poslední březnový čtvrtek odehrálo na Sokolovně, však těžko lze popsat slovy. Přesto se o to pokusím. Předem se omlouvám za obsáhlost, ale pro pořádek je třeba to vzít od začátku.
Na nutnost zahájit diskuzi s občany a s odborníky jsme upozorňovali od samého počátku, tedy už dávno před tím, než jsme Blanici získali jako dar. Pan starosta slíbil, že až město areál Blanice získá, tak se jako zastupitelé sejdeme a rozjede se diskuze s občany a s odborníky o tom, jak s tímto areálem budeme nakládat dál. V září 2020 jsme tedy jako zastupitelé jednomyslně hlasovali pro přijetí areálu Blanice jako daru a následně během podzimu město tento areál skutečně získalo. Zároveň jsme stále očekávali započetí slíbené diskuze. Místo toho jsme se z návrhu rozpočtu na rok 2021 na poslední chvíli dozvěděli, že vedení města už se v podstatě rozhodlo samo. Vynutili jsme si tedy schůzku přímo na Blanici, nicméně ta žádný posun nepřinesla. Město začalo provozovat ubytovnu a v rozpočtu bylo odhlasováno 10 mil. Kč na demolici části Blanice a 1,5 mil. Kč na rekonstrukci 12 bytů kdesi v horních patrech jedné z budov. Znovu jsme tedy požádali vedení města o svolání zastupitelstva k tomuto tématu za účasti veřejnosti a odborníků. Obávali jsme se totiž nějakého nezvratného rozhodnutí. Velmi nás mrzelo, že byly zvoleny značně nešťastně termíny prohlídky areálu a zasedání zastupitelstva, což v mnohých občanech oprávněně vyvolalo dojem, že město o účast veřejnosti vlastně moc nestojí. A obdobné to bohužel bylo i s odborníky, se kterými jsme byli v kontaktu. Např. ani Ing. arch. Kobera, ani Ing. arch. Čihák vedením města pozváni nebyli. Pozvali jsme je tedy sami.
Dalším důležitým faktorem, na který jsme upozorňovali a který městu pomůže s tím, aby se získaným areálem správně naložilo, je bezesporu koncepce rozvoje areálu. Jak říká jedno známé přísloví, dvakrát měř, jednou řež. Než se tedy město do něčeho pustí, mělo by začít koncepčně pracovat na možnostech využití tohoto veřejného prostoru, samozřejmě za předpokladu pečlivé analýzy toho, co vlastně město a potažmo jeho obyvatelé chtějí a potřebují. I na tento fakt dlouhodobě poukazujeme. Místo toho jsme ale svědky nahodilých a zbrklých rozhodnutí. Pro ilustraci uvedu několik příkladů.
Příklad první: Vedení města se nejprve rozhodlo, že chce opravit malometrážní byty v ubytovně Blanice. Pak teprve zaúkolovalo úředníky, aby zjistili, jestli o tyto byty vlastně bude zájem. A než se dozvědělo výsledek průzkumu, tak v rozpočtu schválilo investice do těchto bytů.
Příklad druhý: Na zbourání většiny areálu (zejména spodní části) jsme se na jako jedné z mála věcí shodli napříč zastupitelstvem už před více než půl rokem. V lednovém Vltavínu pak pan starosta napsal, že se Rada města shodla na rekonstrukci bytů a zbourání zbytku ubytovny, postupném vyčištění areálu a následné přípravě různých studií co dál. Koneckonců i v rozpočtu na rok 2021 město jako největší investici schválilo demolici části Blanice. Jenže už v únoru pan starosta psal, že jimi pozvaný nezávislý architekt jednoznačně zavrhl bourání a navrhl hledat využití a náplň areálu Blanice. Okamžitá demolice areálu by prý byla unáhlená, nejprve by se měl uskutečnit rozbor situace a možného využití.
Tyto příklady jen dokladují názorové zvraty a nahodilost a nekoncepčnost jednotlivých rozhodnutí vládnoucí koalice, která mnohdy postrádají logiku, nemluvě o uvědomění si dalších možných důsledků. Na Sokolovnu jsme tedy šli s tím, že se snad konečně rozběhne diskuze s laickou i odbornou veřejností, která trochu přibrzdí zbrklé kroky vedení města. Bohužel, opak byl pravdou. Prezentace starostou přizvané firmy ŠUMAVAPLAN, která ono zmíněné zasedání zahájila, už mohla napovědět. Nejen občané Hlinek nevěřícně kroutili hlavami nad předloženým návrhem, který v podstatě znamenal jen rekonstrukci stávající zástavby! Naštěstí následovaly výstupy a prezentace dalších přizvaných odborníků. V příspěvcích Ing. arch. Petra Leška (pozvaného Piráty), Ing. arch. Václava Čiháka (ve spolupráci se studentem architektury Adamem Zatloukalem) či Ing. arch. Jiřího Kobery zazněly zajímavé a nosné myšlenky. Především řešit celý prostor jako celek, tzn. vč. dalších návazností (např. hierarchizace prostoru, přístup z města atp.), a v souladu s obecně známými principy. Důraz byl kladen na pečlivou analýzu a dlouhodobou koncepci. A jednou z hlavních myšlenek, která zazněla napříč všemi vystoupeními výše jmenovaných odborníků, bylo zejména nic neuspěchat.
V ostrém kontrastu s těmito myšlenkami bylo usnesení, které měl v plánu navrhnout pan starosta: „Zastupitelstvo města schvaluje zachování areálu Blanice a jeho rekonstrukci dle předložené studie společnosti ŠUMAVAPLAN a zároveň ukládá radě města zadat rozpracování této studie do fáze projektové dokumentace“. Když se text usnesení nesl éterem, zůstala většina sálu, počínaje občany, přes architekty až po nás opoziční zastupitele, doslova jako opařená. Jednoznačně se tím potvrdily obavy některých spoluobčanů, že je tato diskuze míněna jen na oko. I pro nás zastupitele to byl těžký kalibr. V materiálech na zasedání jsme totiž nedostali vůbec žádné podklady, a tudíž jsme vůbec nepředpokládali, že by se mělo o něčem tak zásadním hlasovat.
Rozproudila se tedy velmi živá diskuze, do které se kromě přítomných odborníků zapojili i opoziční zastupitelé a široká veřejnost. A opět zaznívala řada zajímavých nápadů a myšlenek a dovysvětlujících komentářů. Pokud město nechce utrácet miliony korun za podrobné architektonické studie, možná by stálo za úvahu využít pro koncepční práci komisí, které jsou poradním orgánem Rady města (stavební komise, komise pro revitalizaci sídlišť či nově ustanovená komise pro areál Blanice). Nebo je lepší z nich udělat jednu velkou „superkomisi“ a oslovit do ní odborníky napříč různými odvětvími? A co návaznost na rozvojovou strategii města, která je zpracovaná jen do roku 2022? Nemělo by na té nové už město začít pracovat? Určitě by stálo za to, přizvat i nezávislé odborníky „z venčí“. Možná by nebylo špatné oslovit katedru architektury s možností spolupráce, vždyť i v Týně máme mladé nadějné studenty z oboru, kteří se mohou v rámci svých ročníkových prací zabývat urbanistickým řešením areálu Blanice. Nesmíme opomíjet ani sociologické aspekty rozvoje této lokality. Ing. arch. Lešek nastínil možnosti zprocesování, tzn. jak by město mělo postupovat. Především bychom si měli uvědomit, co město a jeho obyvatelé vlastně chtějí a také proč. Město by mělo mít nějaký „fahrplán“.
Na hlasování o zmíněném usnesení se nakonec bohudík nedostalo. Smutným zjištěním byl však fakt, že vedení města v čele s panem starostou (ostatní členové koalice vyjma paní místostarostky celou dobu jen mlčky přihlíželi) téměř vůbec nic nepochopilo, což bylo patrné i v závěrečném shrnutí, o které se pan starosta pokusil. Jediné, co pan starosta neopomněl několikrát zdůraznit bylo, že rozhodovací pravomoc má zastupitelstvo. To bezesporu má. Ale rozhodovat by mělo dle nejlepšího vědomí, tzn. mít pro svá rozhodnutí jasné argumenty. A ty vedení města v tuto chvíli jednoznačně nemá.
Ale pojďme si z toho podvečera na Sokolovně vzít něco pozitivního. Pokud chceme areál Blanice v budoucnu rozumně využít pro zlepšení kvality života obyvatel v našem městě, na čemž se doufám všichni shodneme, tak se zkrátka bez koncepčního přístupu neobejdeme. Máme v Týně odborníky na architekturu a urbanismus, máme řadu kontaktů na další renomované odborníky z oboru, máme aktivní veřejnost. A všichni mají společné: chuť věnovat čas a energii rozvoji našeho města a snahu podílet se na společném budování veřejného prostoru. Ten zmíněný podvečer na Sokolovně může být tím správným impulsem. Jen musí být vůle. Proto vyzýváme všechny zúčastněné strany, pojďme tu šanci společně využít.
Karel Hladeček