Jedním z důležitých bodů řešených na červnovém zastupitelstvu byl bezesporu i kamerový systém, o kterém se v Týně již dlouho diskutuje. Snad každý komunální politik, a potažmo i občan, chce klidné a bezpečné město. Na tom asi panuje shoda. Názory se začnou možná trochu rozcházet v momentě, kdy se začne uvažovat, zda je k tomu nutný kamerový systém. Někteří občané se totiž obávají, že by to mohlo skončit jako ve slavném románu George Orwella „1984“, zejména s odkazem na slavný výrok „Velký bratr tě sleduje“. Proto jsme se i my od samého počátku na problematiku kamerového systému dívali s patřičným odstupem. Chápali jsme jeho výhody, ale zároveň se trochu obávali možných důsledků. Plošné pokrytí kamerami umístěnými doslova na každém rohu města jsme nechtěli, protože to už by opravdu zavánělo zmíněným „Velkým bratrem“, ale na druhou stranu jsme cítili potřebu udělat něco pro zlepšení bezpečnosti ve městě a zlepšení ochrany městského majetku. Vzpomeňme třeba na báječnou výzdobu v květináčích na železném mostě, která málokdy odolá bezdůvodnému ničení. Bylo tedy nutné najít rozumný kompromis. Na schůzce zastupitelů v polovině června jsme se seznámili s možným řešením v podobě bodového kamerového dohlížecího systému, který nám představili strážníci městské policie (MP). Jedná se o nejmodernější variantu kamerového systému, kde kamery samy umí detekovat, zda se neděje nějaká neplecha. Systém poté okamžitě informuje hlídku MP a ta může ihned reagovat. Systém je navíc plně autonomní, tzn. nevyžaduje žádné personální navýšení. Strážníci MP vytipovali problémová místa, kde by bylo vhodné kamery umístit. Při výběru kamerových bodů vycházeli z dostupnosti jednotlivých míst a potencionálního ohrožení soukromého i veřejného majetku. Dále byla zohledněna místa s širokým přístupem veřejnosti, kde byl kladen důraz na ochranu „měkkých cílů“, a kdy kamery přispějí k ochraně života a zdraví. Svou roli v tom pak sehrála i návaznost na místa, kde nyní aktuálně probíhá pokládka optických vláken. Mezi zastupiteli panuje víceméně shoda na této variantě řešení a čeká nás tedy výběr cca 8 míst, kam by kamery byly umístěny. Pokud by se osvědčily, bylo by možné po zralé úvaze systém v budoucnu třeba i rozšířit. Zdá se tedy, že se konečně dostáváme od slov k činům. Doufejme, že zvolené řešení bude tím správným kompromisem vedoucím ke zlepšení bezpečnosti ve městě a k ochraně majetku, aniž by došlo k narušení soukromí a svobod občanů v demokratické společnosti.
Karel Hladeček